Proměny pana N

Pan N, třeba jako Náhodný, žil podle svého názoru obyčejným životem. Ovšem spokojeným životem. Měl ženu a hojnost dětí, zaměstnání, které ho bavilo, řadu zájmů a koníčků. Dosáhl dvacetinky milénia. Cítil se zdráv, byl spokojený, udržoval se v dobré kondici s pocitem, že pro své zdraví dělá to nejlepší, co může a zvládne.

Pan N žil svůj spokojený život v malém městečku, plnil své občanské povinnosti, splácel půjčky, platil zákonná pojištění, odváděl daně, hradil poplatky za svoz domovního odpadu a psa. Byl z pohledu úřadů a státní správy pan Normální. Pan Nezajímavý. Z pohledu praktické lékařky byl spíš pan Neposlušný, protože se objevoval méně než jednou za přestupný rok a nepoužíval doporučení vystavená na různá preventivní zdravotní vyšetření.

Každé ráno vstával s tichou či zjevnou radostí “Jsem zde. Žiju.” Když to jen trochu šlo, vyrazil na procházku, občas se podělil o veršované dojmy a pocity s blízkými. Když to jen trochu šlo, a takových dnů byla naprostá většina, otevírali v rodině den společnou snídaní. Tyto obřady pana N a jeho rodiny byly skutečnými rituály s významem, který si všichni uvědomovali nejvíce tehdy, když jimi ráno nemohli z různých důvodů projít.
Pan N se celoročně nořil do tekoucích i stojatých vod. Splynutí těla s vodou libovolné teploty je těžko popsatelným zážitkem, stejně jako míra osvěžení tělesného i duchovního. S radostí sledoval, že se takové dřívější podivínství stalo v jeho zemi za posledních pár let natolik normální, že už si jej nikdo nevšímá a je tím snazší se ponořování věnovat v klidu a tichu.
Pan N vyhledával protiváhu kancelářskému zaměstnání. Navštěvoval v malé sokolovně míčovou hru, samozřejmě v tempu přiměřeném věku. Jezdil na kole, přičemž jeho pojetí a chápání přesně odpovídalo původnímu českému vyjádření – neměl rád treky, frýrajdy, endura, daunhily, pan N stále prostě jezdil na kole. Příležitostně se věnoval komickému napodobování pohybů lektorky v rytmu hudby uprostřed děvčat různého věku, ještě příležitostněji poklusával krajem, nejlépe nočním a liduprázdným. V podstatě by se dalo říct, že byl panem Nepoutavým.

Mimo to pan N konal řadu zbytečností. Protkal jimi běžné denní činnosti. Chodil doma zbytečně po schodech, když nesl víckrát po sobě na stejné místo několik jednotlivých věcí, zbytečně chodil po schodech na návštěvách, přestože byl výtah v provozu, sám zbytečně přenášel břemena, ačkoliv mohl požádat o pomoc rodinu či přátele. Parkoval zbytečně daleko od vstupu do super a hypermarketů. Zbytečně vozil na cyklovýlety zbytečný obsah cyklobrašen, zbytečně zabíral do pedálů plnou silou, když si mohl pořídit elektro kompenzační pomůcku. Zbytečně se tu a tam vystavoval nebezpečí posměchu, když zkoušel nové sporty či činnosti, ve kterých jako začátečník mohl ve svém věku už vypadat komicky. To vše a řadu dalších zbytečností považoval pan N, v tomto ohledu pan Neefektivní, za nezbytnou obranu proti degeneraci a lenosti těla, v pozadí také za prevenci proti bujení ega a přemíry vlastní důstojnosti. Snažil se ve volbě pohybu a zátěže řídit především Citem, pak teprve pouštět ke slovu bez ustání trénovaný Rozum.

Pan N jedl jídlo. Volil, kdy jedl, co jedl, kolik a s kým. To vše považoval za okouzlující svobodu. Užíval si, že nemusel jíst porce, které ordinovali šéfkuchaři restaurací či hostitelé domácností, nechával na talíři vše, čeho bylo pro onu chvíli moc. Nejedl potraviny, které nepovažoval za chutné, nebo na ně chuť neměl v onu chvíli. A když chuť dostal, považoval takový impuls za důležitější než skutečnost, zda je ono jídlo či potravina právě ve slevě či v akci. Pan N pil i nějaké ty tekutiny, mimo alkoholu, ten nechával vyhrazený párkrát do roka jen zcela mimořádným příležitostem a pro radost sdílení s okolím. Snažil se v jídle a pití řídit Citem, pak teprve pouštět ke slovu bez ustání trénovaný Rozum. Z pohledu stravování byl, opatrně řečeno, panem Netradičním.

Pan N i jeho rodina se vyhýbali zpravodajství ve všech podobách. Nesledovali ani předpovědi počasí, ani vývoj kurzu dolaru vůči koruně. Byli Neinformovaní. I to považoval pan N za nezbytnou formu péče o své zdraví, protože vyznával neoddělitelnou jednotu všech složek člověka a respektoval význam podvědomí, do kterého se otiskuje vše, co člověk slyší, vidí, vnímá, prožívá.

Jednu věc sledoval pan N pečlivě – denně se díval, jak žije. Díval se, zda jeho kroky a slova neztrácejí pokoru, lehce se dokázal přistihnout v rozpacích při váhání, zda ta která situace a jeho role v ní potřebovala větší důraz, tedy sebejistotu a sebedůvěru, nebo naopak větší odevzdanost, tedy menší důraz a větší důvěru v okolí. Snažil se řídit Citem, pak teprve pouštět ke slovu bez ustání trénovaný Rozum.
Každý den mnohokrát se pan N ptal sám sebe: “Cítíš soulad?” Soulad v prostředí, ve vztazích, v činnostech, v sobě? I toto pátrání považoval za nezbytné k dosahování a udržování zdraví. Zdraví jako souladu mezi tělem, intelektem a duchem. Byl panem Neustávajícím v tomto pátrání.

Pan N byl také Nechápavý. Nedokázal pochopit, proč většina lidí kolem něj podstoupila očkování na tehdejší celosvětově rozšířenou nemoc s odůvodněním či komentářem “Ať mám klid…”
Pan N se cítil být zodpovědný za své zdraví. Dělal pro něj co nejvíce a jak nejlépe mohl. Bylo mu líto každého majitele fráze “Ať mám klid.”, který tímto způsobem pojal svou ochranu zdraví. V jeho nahlížení předal takový člověk odpovědnost “kamsi”, nic určitějšího asi říct nejde. Snad jej ochrání důvěra v “kamsi”, že ono se postará, protože má tu moc a vůli. Ať už je vnitřní příčina volby jakákoliv, od chemicky a medicínsky popsatelné až po nezachytitelné mentální a psychické důvody, kéž vede i tato volba ke zdraví.

Pan N se, jako skupina dalších, postupně stával Nepohodlným. Člověk věnující pozornost svým pocitům, řídící se Citem, místo Rozumem, člověk nesledující média, člověk nenaočkovaný… Takového člověka lze hůře manipulovat, ať už strachem či iluzí VÍM. Obraz “JÁ mám díky svému intelektu vše pod kontrolou – JÁ vědoucí si hledám ověřené zdroje informací o situaci doma i ve světě, o politickém dění a politicích, o skutečných příčinách nemocí, o vakcínách, kontroluji křížově zprávy pocházející z webových stránek, zpravodajských relací rozhlasových i televizních. Na MĚ si nepřijdou, JÁ VÍM…” Takový je normální, rozumný slušný občan. Nevěří zprávám o manipulaci s médii a přes ně s lidmi, Rozum mu dovoluje vyhodnocovat a kontrolovat. Je žádoucí a vládnoucími žádaný.
Ale co s lidmi, kteří věří svým pocitům? Co s takovým panem Nepohodlným?

Pan Nepohodlný se postupně ocital na okraji společnosti. Neměl potvrzení uznávané společností, že je pro ni z pohledu zdravotního bezpečný. Oficiálně neprošel onou hojně rozšířenou nemocí, oficiálně nebyl testován, oficiálně nebyl v karanténě, oficiálně nebyl naočkován vakcínou z libovolné světové strany. A dokonce ji pro sebe a pro své děti považoval za zbytečnou a nepotřebnou.

Pan N se cítil odpovědný za své zdraví i celý svůj život, řídil se mimo Rozumu i Citem. A pak…


Pak jsem se probudil. To byl ale divný sen!

Ještě že žiju v době a státě, kde se i pan N může spolehnout, že zůstane svéprávným a rovnocenným s ostatními, že ho nikdo nebude přemlouvat či nutit, aby používal pro zdraví své a svých dětí prostředky, kterým nedůvěřuje a které nepovažuje za nutné. Pan N je mezi ostatními Normální, protože všichni chápou, že jsou sami odpovědní za své zdraví, že o něj musí aktivně pečovat a rozhodovat o něm. Když cítí potřebu, navštěvují lékaře, když cítí potřebu, podstupují očkování. Když volí jinou cestu, jsou plně respektováni.

Uf! To se mi ulevilo…